Ztratil brýle, velká síla, z hromádky jen hloupě zírá, horník krtek staví metro, aby správným směrem vedlo, nemůže rozluštit plány, nic nevidí, to jsou rány. Zdá se ta chvíle, neřešitelná, volá, že, kdo najde v trávě, co hledá právě a rychle doručí. Zachrání termín, zaslouží nejmíň, aby ho někdo objal v náručí.
2)Uslyšel ho moudrý slepýš, a neváhal tedy nejspíš, zabalil své druhé brýle, ty mají obroučky bílé. Sám už jednou brýle ztratil, hledáním se řádně zpotil, Má tedy znalost kardinální. Pospíchá, trávník klouže, louže nelouže, ať krtka potěší. Radostí skákal, nevznikl zával, hovoříme o štěstí.
3)Slavnost metro otevírá, není to jen v zemi díra, celá trasa má pět stanic, vláček jezdí bez strkanic. Na pamět panu slepýšovi, ať se o něm každý do(z)ví, Jednu stanici "Slepíší" pojmenoval. Slepýše, krtek tím velice dojal, až celičký den štěstím proplakal. Pozval ho k sobě, na dobrý oběd, a hned se jim zdál hezčí svět